Člověk by neměl umírat sám ❤

Pridané: 2.1.2020 07:36:45 Počet zobrazení: 2126

02 Január 2020

"Když se narodí nový člověk, má plnou pozornost všech lidí, kteří se nachází okolo něj. Všichni se z něho radují. Když však člověk umírá, často se od něj i jeho nejbližší distancují, protože mají strach. ...." Pozývame Vás začítať sa do svedectva Lucky, študentky z CARITAS - Vyšší odborná škola sociální z Olomouca (CZ), ktorá si vybrala náš hospic pre svoju 2-mesačnú stáž:

Člověk by neměl umírat sám ❤

Už je to více než dva měsíce, co jsem seděla ve vlaku směr Trenčín. Tehdy jsem zrovna odjížděla na svoji dvouměsíční stáž do Hospice Milosrdných sestier. Byla jsem plná očekávání, ale také jsem měla obavy. Přece jen, ještě jsem nikdy tak dlouho v nějakém zařízení nebyla. Neměla jsem vůbec představu, co mě tam, jen kousek za hranicemi naší země, může čekat. Samozřejmě, že mě i provázely obavy. „Co když se mi tam nebude líbit?", „Co když já samotná nezapůsobím na pracovníky hospice dobře?", to byly otázky, které mě často vyvstávaly na mysl. Ale někde uvnitř mě, i přes všechny obavy a strach z neznáma mi něco říkalo: „Neboj se, jedeš na to správné místo. Neměj sebemenší obavy." Jela jsem tam s velkou touhou v srdci, strávit opět nějaký čas v hospicovém prostředí a s lidmi, kteří už se nacházejí na konci své pozemské cesty. Již nějakou chvíli před tím jsem znala toto své poslání a touhu, kterou mi Bůh na jedné z mých předchozích stáží vložil do mého srdce, a moc jsem si přála, aby mě nastávající stáž toto mé poslání ještě více potvrdila.

Jen pár hodin po tom jsem stála již před budovou hospice, nesměle jsem zazvonila na zvonek a poté vstoupila dovnitř. „Vítejte", to byla první slova, která jsem slyšela. Rozhlédla jsem se okolo sebe a všechen strach a obavy ze mě naráz opadly. „Ciťte sa u nás jako doma", byl nápis, který mě zaujal na stěně v prvním patře. A ano, to prostředí na mě skutečně působilo jako domov, opravdový domov. A také že se jím pro mě brzy na dva měsíce mého života stal. Hospic Milosrdných sestier pro mě byl mnohem více než místem, kde jsem měla vykonávat svou stáž. Byl pro mě prostředím, ve kterém jsem po celou dobu zažívala přijetí, lásku a Boží přítomnost. Byl pro mě místem, na kterém jsem se potkala se spoustou lidí, kteří mě inspirovali a změnili můj pohled na život. Místem, kde jsem se potkala s lidmi, které budu nosit ještě dlouho ve svém srdci.

Lucka v hospici :)

Víte, já měla ze smrti velkou část mého života strach. Byla v naší rodině velké tabu, o kterém se mluvilo pouze velmi okrajově. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že své poslání objevím právě v práci s umírajícími, asi bych mu tehdy neuvěřila. Nemyslela jsem si, že bych to mohla zvládnout. Důvodem ale bylo to, že mé představy o smrti byly vždy hodně zkreslené. Umírání jsem si představovala jako něco dramatického, děsivého, na co se nedá ani pohlížet. Znala jsem ho jen z různých filmů, a tak jsem pochopitelně měla představy, které se moc neslučovaly s realitou.

Právě díky tomu, že se mohla seznámit s hospicovou péči, a také hodně díky této stáži, jsem si nakonec uvědomila, že na celém tom umírání je cosi krásného, ať už to zní jakkoli bláznivě. Když člověk působí nějakou dobu v hospici, mění to jeho samotného. Vždyť je přeci tak vzácné setkávat se s lidmi, kteří už jsou skutečně na konci své pozemské poutě. Jejich život zde na zemi končí, ale jak věříme, pokračuje dál. A věřte mi, že není nic krásnějšího, než okamžik, kdy s Vámi některý z pacientů sdílí poslední minuty jeho života a dovolí Vám, abyste s ním zůstali až do chvíle kdy naposledy vydechne. To jsou chvíle, které jsou pro mě něčím neskutečně silným a vzácným.

Díky všem těmto situacím a zkušenostem jsem si uvědomila jednu zásadní věc. Když se narodí nový člověk, má plnou pozornost všech lidí, kteří se nachází okolo něj. Všichni se z něho radují. Když však člověk umírá, často se od něj i jeho nejbližší distancují, protože mají strach. Mají strach svého milovaného vidět v jeho posledních chvílích. Proto mnohdy naši milovaní umírají za nemocniční plentou, osamoceni, s touhou v srdci, kterou neumí a již nemohou vyslovit: s touhou, aby tento poslední okamžik jejich života prožíval někdo s nimi. Člověk by neměl umírat sám, tedy pokud si to výslovně nepřeje.

Lucka v hospici :)

Celý ten čas, který jsem strávila v Hospici Milosrdných sestier, byl pro mě časem plným radosti. Díky tomu, jak skvělý tým lidí tu pracuje a díky jejich otevřenosti jsem tu zažila opravdové přijetí. Na dva měsíce mi bylo umožněno stát se skutečnou součástí týmu. A já jsem všem pracovníkům, které jsem zde potkala, velmi vděčná za jejich přijetí. Zažila jsem tu opravdu hodně silných momentů, možná trochu smutných, ale zároveň neobyčejných a radostných. A jsem Bohu nesmírně vděčná, že mě poslal právě sem.

Lucka v hospici :)

Ještě naposled vidět SLUNÉČKO ☀

Diskusia

(2 komentáre)

Mala som tam to najvzácnejšie čo člo... Jarmila 4.1.2020 20:02:47
"Když člověk působí nějakou dobu v... Hana Svarickova 2.1.2020 22:30:15
19
December
2019

Cítim sa tu ako človek, ktorý má svoju hodnotu ...

Pridané: 19.12.2019 16:40:14 Počet zobrazení: 644

Cítim sa tu ako človek, ktorý má svoju hodnotu ... Bola chorá, mala onkologické ochorenie, na ktoré liečba nezabrala ... v Hospici Milosrdných sestier oslávila svoje 44. narodeniny, posledné... Vyrazilo jej dych, keď počula, že skôr než niekto z personálu vošiel k nej do izby v hospici, zaklopú... Povedala mi: "Vieš, cítim sa tu ako človek, ktorý má svoju hodnotu ..."

Čítajte viac... Komentáre: 0

18
Január
2020

Láska a čas sú jediné veci, na ktorých záleží.

Pridané: 18.1.2020 16:03:03 Počet zobrazení: 163

Láska a čas sú jediné veci, na ktorých záleží. Ako vďaku za Janku L., ktorá s láskou odišla 2. 6. 2018 by som chcela poprosiť odpracovať jeden celý deň vo Vašom hospici, som zdravotná sestra a rada by som tú lásku, ktorú ste Janke dali vrátila iným ľuďom, ktorí u Vás našli nový domov. Ak mi bude tato služba umožnená rada sa s vami dohodnem na dni, ktorý nám bude obojstranne vyhovovať, kedže pracujem v nemocnici a plán služieb už mám rozpísaný do konca februára 2020. S úctou Ľudmila P.

Čítajte viac... Komentáre: 0

02
November
2019

Ešte raz navštíviť svoju rodnú dedinku

Pridané: 2.11.2019 16:13:59 Počet zobrazení: 1426

Ešte raz navštíviť svoju rodnú dedinku Poznáme výrok sv. Matky Terezy: „Z počiatku som si myslela, že je potrebné obracať ľudí na vieru. Dnes viem, že mojou úlohou je ich milovať.“ ... my s ňou úplne súhlasíme. Pozývame Vás začítať sa do príbehu pána Jozefa, ktorého láska a pozornosť, ktorú u nás cítil, priviedla v posledných dňoch života k zmiereniu sa s Bohom. Príbeh opísala jedna z našich hospicových lekárok:

Čítajte viac... Komentáre: 0

02
November
2019

Ak by sa dávali MEDAILY ...

Pridané: 2.11.2019 11:08:57 Počet zobrazení: 3298

Ak by sa dávali MEDAILY ... List, ktorý mi prišiel v piatok 25. októbra 2019 na stôl nepatril do kategórie tých pracovných listov, ktoré denne prichádzajú. Už obálka napovedala, že je výnimočný - napísaný vlastnou rukou úhľadným písmom. Otvorila som ho a naozaj, list napísala manželka, ktorej u nás v hospici pred necelým mesiacom zomrel milovaný manžel...

Čítajte viac... Komentáre: 0

12
Júl
2019

Ešte raz si s nimi zaspievať . . .

Pridané: 12.7.2019 14:07:20 Počet zobrazení: 4637

Ešte raz si s nimi zaspievať . . . Pani Magdaléna, pacientka hospicu, sa zdôverila sociálnej pracovníčke so svojou túžbou: Ešte raz by si veľmi rada zaspievala so svojou speváckou skupinou.

Čítajte viac... Komentáre: 0

18
Apríl
2019

Pripravený povedať: "Počúvam Rádio Expres" ;)

Pridané: 18.4.2019 07:42:39 Počet zobrazení: 4339

Pripravený povedať: "Počúvam Rádio Expres" ;) Sme preňho VÍLY :)

Čítajte viac... Komentáre: 1

08
Apríl
2019

Netreba ľudí obracať, stačí ich milovať.

Pridané: 8.4.2019 15:13:44 Počet zobrazení: 4022

Netreba ľudí obracať, stačí ich milovať. Sociálna pracovníčka hospicu PhDr. Mária Vasková v nasledujúcich riadkoch opisuje chvíľu rozhovoru s onkologickým pacientom hospicu v konečnom štádiu ochorenia ... z minulého týždňa, ktorý bol pre ňu veľkou lekciou...

Čítajte viac... Komentáre: 0

20
Jún
2018

Teraz už chápem, cítim a som vďačná

Pridané: 20.6.2018 23:20:12 Počet zobrazení: 5317

Teraz už chápem, cítim a som vďačná „Pri príchodoch za mamou sa mi vždy dostalo milého pozdravenia – vitajte – a to od vrátnice až po doktora. Pochopila som, že vám moja prítomnosť nie je na obtiaž a začala som chodiť za mamou bez strachu a tešila som sa aj na vás.“

Čítajte viac... Komentáre: 0

03
Január
2019

Návšteva svätého Mikuláša a anjela (2018)

Pridané: 3.1.2019 14:58:48 Počet zobrazení: 3219

Návšteva svätého Mikuláša a anjela (2018) Zdalo by sa, že je obyčajné popoludnie, streda ... ale nie, nebolo obyčajné, to vôbec nie ... bol 5. december 2018 a ani tento rok MIKULÁŠ na nás nezabudol. ... ohlásil sa, že z večného DOMOVA príde pozdraviť tých, ktorí - podľa nebeských správ - budujú miesto dýchajúce DOMOVOM...

Čítajte viac... Komentáre: 0

21
Október
2018

Nasadenie si RUŽOVÝCH okuliarov? Nie...

Pridané: 21.10.2018 08:55:01 Počet zobrazení: 6775

Nasadenie si RUŽOVÝCH okuliarov? Nie... Prichádzam k Vám s úctou a láskou ❤

Čítajte viac... Komentáre: 0

Táto stránka používa cookies. Viac info